close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Odloučení..

11. dubna 2010 v 10:00 |  Moje dílka, textíky..
To víte, všecko přeci nemůže být ideální.. Když už se vám něco takovýho zdá, že se jako všecko ubírá k tomu ideálu a všecko začíná být fakt krásný, tak se to prostě nějak posrat musí.. a když ne zrovna posrat, tak prostě jen nějak pokazit. Nějaká síla zasáhne a vy najednou nevíte co s tím.. nejlepší je, když s tím vlastně nemůžete dělat vůbec nic. Pak do toho ještě začnete tlačit, a doufáte, že když se přidáte, tak že se to zlepší, nebo nějak zmenší důsledky..?? No prostě vás napadaj takovýhle kraviny a doufáte, že se to nějak zlepší..
I já se dostala do blbý situace a doufala, že to nějak zvládnu a že když si budu snažit namluvit, že to prostě je dobrý, tak že to bude snažší.. ale nějak mi to nepřijde.
Zjednoduším to pro ty, kteří ještě stále nepochopili to moje plácání.. upřímně já bych z toho asi taky nebyla moc moudrá, kdybych sama nevěděla, co chci říct..
To si takhle žijete v krásným vztahu.. a když se vám zdá, že to už nemůže být hezčí, že jste si natolik jistí svou láskou a že ten druhý vám taky dává najevo, že vás miluje.. tak prostě přijde situace, která vám vyložěně vyhrožuje, že vás rozdělí.. Prostě přišla uplně skvělá nabídka práce pro mého miláčka.. ale přišla z Dánska.. V tu chvíli si říkáte, že času na rozmyšlenou je dost, ale něco vás pořád hlodá a ukousává! Něco?? Je to ten bolestný pocit, že vám vaše láska odjede, zmizí.. zrovna ve chvíli, kdy je vám spolu tak krásně.
Pak o tom přemýšlíte a pořád tu myšlenku v hlavě otáčíte, koukáte na ní ze všech stran a zkoušíte se podívat i dovnitř.. Ono to upřímně moc nejde, ale snažíte se! Co jiného vám taky zbývá..
Řekla jsem si, že pokud je to nevyhnutelné.. tak se toho musím chopit, navíc je to pro moji lásku skvělá příležitost, skvělé pracovní místo, dobrá pracovní doba, dobré podmínky.. Určitě tam s ním budou zacházet skvěle.. Takže ho v tom podpořím. Fakt jsem se snažila, aby to vzal a neměl nějaké výčitky.. ale když už je pár dní před odjezdem, tak jsem cítila, že je to všecko v háji.. nebo spíš, že já jsem v háji! Skutečně je to tak, ON mi odjede.. a já s tím už nic neudělám.
Takže co teď? Jediná možnost mi zbyla a to se s tím skutečně vnitřně smířit, na venek jsem se snažila, aby to tak bylo znát.. ale uvnitř mi to ještě do teď nějak nejde.. Asi jsem slaboch, ale půl roku je dlouhá doba a třeba mi to nakonec skutečně vyjde a smířím se s vlastní blbostí.. Miláčka za tu dobu prostě musím vidět, i kdyby trakaře padaly!
Jediné slovo mi teď pořád zůstává v hlavě a nemůžu ho vypudit ven.. a to je Dánsko! je to Dálka! Ale za tou dálkou je někdo, koho miluju a bez koho nemůžu žít.. dočasně to zvládnout musím, ale do budoucna si to nedovedu představit.. Dočasně je na půl roku.. Budoucnost je šíleně velký pojem, který si teď začínám uvědomovat.
V hlavě toho příliš nemám, jen to, že se mi stýská a že je mi smutno.. Ale ten půl nemůžu přeci jen tak přežívat.. musím ho prožít a to tak, abych se pořád těšila na další den, protože ten den mi zkráti tu dobu, kdy neuvidím svou lásku..
Už se tě nemůžu zase dočkat Martine.. Miluji Tě!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.